Je to těžký. Dlouho si člověk říká, že to není tak strašný. A pak najednou vleze někde do kabinky a nemůže se v ní ani otočit. A ten odraz v zrcadle je tak příšerný, že vlastně to nové tričko vrátíte do regálu a odejdete bez něj. Takhle nějak to bylo se mnou. V tý době jsem měla fakt 78kg (výška 156cm). Spoustu jsem toho načetla, na netu toho je tolik, že člověk neví, čemu má věřit, na co se zaměřit, s čím vlastně začít. Já začala na obezitologii v rámci nějakého testování, ale to už jsem psala. Pak jsem různě počítala kJ a zapisovala do kalorických tabulek. Upřímně, to mě fakt štve :-D. Pak se mi váha sekla a dlouho stála. A já začínala šílet. A přestože všude píšou, že je to o hlavě a o tom, co se vám v ní honí za myšlenky, nemohla jsem si pomoct. A proto jsem začala chodit do kurzu STOB. Vlastně jsem se tam nic nového nedozvěděla, ale to, že jsem každý týden někam chodila a věděla jsem, že se budu vážit, mě zase nakoplo zpět. No jo, ale už je to stávkování zase tady 🙁 A protože jsem ve fitku, kam chodím na skupinové cvičení, vyhrála měření na přístroji In-Body, zašla jsem tam a nechala si změřit všechny ty urputně se držící tuky, takže doufám, že když jsem viděla tu realitu na papíře, že mě to zase vrátí do hry 🙂 Vám všem, kteří hubnete, držím pěsti a přeju spoustu vytrvalosti… a já si jdu připravit vyváženou večeři :-), protože vysněná postava je ještě někde za horama…..
následující foto je rozdíl – vpravo před a vlevo po zhubnutí.. nemám moc fotek před, protože na všech fotkách jsem prostě zabírala moc místa, tak jsem je rovnou mazala… 🙂
